Životnost a údržba kontaktních zateplovacích sytémů

Životnost zateplovacích systémů

Pozitivní výsledky mnohých šetření spolu s rozvojem trhu s kontaktními zateplovacími systémy vyvrátily počáteční nedůvěru k této technologii. Zároveň byly formulovány základní předpoklady pro dosažení dlouhodobé životnosti:

• používání ověřených ucelených systémů, u nich je zajištěno optimální spolupůsobení jednotlivých složek

• bezpodmínečné dodržování technologických předpisů pro provádění, daných výrobcem systému,

• rozumný způsob užívání

• přiměřená údržba

Optimální spolupůsobení jednotlivých složek zateplovacího systému může zajistit pouze jeho výrobce. Nelze očekávat, že laickým výběrem složek se vytvoří kvalitní zateplovací systém. Velmi dobré vlastnosti jednotlivé složky, posuzované bez vlivu těch ostatních, nemusí v konečném výsledku znamenat stejně dobré vlastnosti celého zateplení. Tato skutečnost se odráží v platných předpisech, které nepřipouštějí uplatnění zateplovacích „systémů“ neodborně poskládaných z výrobků na trhu.

Vlastní provádění zateplovacích systémů vyžaduje dodržování technologických postupů, daných předpisem výrobce. Vysoká technologická úroveň nebyla v zednické praxi u tradičních technologií běžně vyžadována. Z těchto důvodů je jednou ze základních podmínek dosažení výsledné kvality kontrola jednotlivých technologických kroků.

Jako každé stavební dílo nebo jeho součást vyžaduje i kontaktní zateplovací systém během užívání přiměřenou údržbu. Na základě více než dvacetiletých zkušeností se ukázalo, že při včasné údržbě je možné stav zateplovacího systému dokonce vylepšovat. Vysvětlení je jednoduché – při odborné údržbě se odstraní drobné viditelné nedostatky, vzniklé při původní realizaci.

Potvrzuje se, že při dodržení základních předpokladů životnosti jsou kontaktní zateplovací systémy i po dvaceti letech prakticky bez nedostatků. Jejich očekávaná životnost je však delší.

Údržba systémů

Potřebu údržby vyvolává degradace povrchové úpravy působením povětrnosti nebo mechanická poškození. V průběhu doby dochází také k jejímu zašpinění, případně se mohou na povrchové úpravě objevit řasy.

Běžnou údržbou se rozumí údržba v intervalu 10 až 15 let, při které se provádí“

• nanášení ochranných nátěrů,

• případné místní opravy při mechanickém poškození.

Nátěrová hmota pro ochranné nátěry musí být snášenlivá se systémem, nesmí rozpouštět tepelnou izolaci a způsobovat botnání omítek. Musí vykazovat co nejvyšší propustnost pro vodní páru a co nejnižší hodnotu pronikání vody. Je žádoucí potvrdit uvažovaný druh nátěrové hmoty výrobcem stávajícího zateplovacího systému.

V případě mechanického poškození systému se okolo poškození vyřízne pravidelný výřez, obvykle na celou hloubku tepelné izolace. V okolí min. 100 mm od obvodu výřezu se pečlivě odstraní povrchové úpravy systému až k výztužné vrstvě. Na očištěný stavební podklad se vlepí připravený výsek stejného druhu tepelné izolace vhodného tvaru. Po zatuhnutí lepicí hmoty se vyplní případná spára mezi původní a novou tepelnou izolací tepelně izolačním materiálem (nejlépe stejným jako původní tepelná izolace), podle potřeby se zbrousí a následně se nanese nová výztužná vrstva s přesahem síťoviny min. 100 mm přes původní vyztužení a dodržela rovina nové výztužné vrstvy s původní. Po vyschnutí nové výztužné vrstvy se doplní vrstvy povrchové úpravy. Místní poškození je nejvhodnější opravit co nejdříve, tak, aby nevzniklo druhotné poškození vlhkostí pronikající narušenou povrchovou úpravou systému, nebo aby nedošlo k rozšíření oblasti poškození. E se postup oprav a barevnost konzultovat s výrobcem.

Při výrazném znečištění ovzduší lze oživit povrch systému umytím tlakovou vodou nebo tlakovou vodou s přidáním saponátů, které uvádí nebo schválí výrobce.

Pro odstranění řas mají výrobci zpracované přesné technologické postupy, obvykle založené na použití biocidů.